WESSANI - we měsstě..
Dopis

Když byla noc a když si ještě spal,
byl jsem při tobě a tiše jsem se díval,
jak odpočíváš a bezstarostně spíš
a jak se za chvíli ze snu probudíš
a doufal jsem, že mi řekneš pár slov,
pár obyčejných slov, pár obyčejných slov
alespoň na tu krátkou chvíli,
mohl sis vzpomenout na moji píli
čekal jsem, že se mě zeptáš na názor
jak máš žít a na co si dát pozor
snad že mi poďěkuješ, za to, co jsi prožil
za vše to krásné, co jsem ti- do života vložil
snad, že mě přivítáš v novém dni
ale ty sis na mě nevzpomněl a snídal snídani
pak ses rychle sbalil a pospíchal do práce
zamračený, nebyla s tebou žádná legrace
stále jsem čekal, když jsi vybíhal z domu
stále jsem čekal, že i v tom velkém shonu
se na chvíli, alespoň v duchu zastavíš
pozdravíš mě a něco pěkného mi povíš
ale tys byl zabraný do svých problémů,
které si svěřil myšlení svému
proto jsem ti rozzářil nebe (a.. a.. a?)
aby ses měl krásně, ať se ti vede
nevšímal sis okolí, co je kolem tebe
nevšímal sis ničeho, teda kromě sebe
čekal jsem na slůvko, že mě pozdravíš
že do mých rukou svoje problémy složíš
ale stále si do práce pořád pospíchal,
tak jsem tě radši spěchat nechal
a pak jsi celý den, tvrdě pracoval,
nepozdravil si mne, ale pořád jsem tě hlídal
měl jsi tolik věcí, které jsi musel vyřešit
tak jsem na tebe nemluvil, nechtěl jsem tě rušit
a večer jsem ti pro radost, seslal trochu deště,
aby voda odplavila starosti a stres, a ještě
ti udělala dost radosti,
nato abys zapomněl na svoje starosti
ale ty jsi jen pronesl na můj účet slova,
co tě možná mrzí, možná neřek bys to znova
večer ses vrátil utahaný z práce,
už je tu zase, zase stejná situace
vypadal jsi ospale, tak jsem tě nerušil,
u televize (a.. a..), aby sis to užil
a chtěl jsem si s tebou na chvíli popovídat,
ale ty sis vybral- se na televizi dívat
a sotva jsi zalehl, tak jsi sladce usl
a já jsem tě celou noc hlídal, sny jsem ti posílal
a těšil jsem se, že ráno si na mě možná vzpomeneš,
že na mne promluvíš a něco si odneseš.


Tvůj Táta Bůh